Znovuzrodený

12. července 2015 v 14:01 | Faint |  Jednorázovky
Ďalší z mojich krátkych experimentov. Dalo by sa to považovať aj za songfic, keďže inšpiráciou mi bola Reborn od Stone Sour. Bola som s tým spokojná až do chvíle, kedy som si uvedomila, že pre niektorých ľudí to stále nebude dosť dobré. A teraz by som to možno napísala inak. Som zvedavá, či aspoň v niekom prebudím emócie, ktoré som prebudiť chcela. Myslím, že každý si v tom nájde niečo iné. (Dnes mi fakt nejde vyjadrovanie sa meh).

Znovruzrodený


Kráčam po vašich uliciach, nazerám do vašich okien.
Sotva ma vidieť.
Som ako tajomstvo, ktoré nikto nepovie. Ako dym z cigarety rozptýlený vo vzduchu.
A predsa tak skutočný.
A chladný.
Beriem vám šťastie. Pálim ho ako jesenné lístie. Šliapem po všetkých snoch a budúcnosti.
Jeden dotyk ruky, a potom iba sledujem váš smútok a utrpenie. Usmievam sa, keď vidím, čo som opäť spôsobil.
Baví ma to.
Som silnejší a odolnejší. Som viac ako si myslíte.
Zahalený tajomstvom striehnem na ulici na svoju ďalšiu obeť. Oblečený do tragédie vám kradnem vaše oceány.
Hovoríte o mne všeličo. A potom padne slovo, že... neexistujem.
Hlúpi obmedzenci, je mi vás ľúto, pretože som reálny. Ďaleko reálnejší ako celý svet okolo vás.
Som znovuzrodený.
A práve sa na vás pozerám.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HockeyGirl HockeyGirl | E-mail | Web | 12. července 2015 v 17:39 | Reagovat

Nostalgické, k zamyšlení ;)

2 Erin Erin | Web | 21. července 2015 v 21:35 | Reagovat

Meh...
Já mám taky problém se vyjádřit. Tenhle experiment jsem četla už 12.července, ale nevěděla, jak dát dohromady slova, co by popsala, co cítím. Tak jsem to četla znovu, znovu a teď jsem to po pár dnech přečetla znovu. Můžu ti to klidně rozebrat větu po větě, jak to cítím já.
Ze začátku to nevypadá vůbec zle, ta první věta je obyčejná, ale taková... čarovná a člověk čeká něco hezkýho. Tak nějak stupňuješ to, že to NENÍ nic hezkého a člověk začínaná být zvědavější a zvědavější. Braní štěstí, vybavují se ti ošklivé věci, co by to mohly způsobit. A pak že z toho máš radost? WTF, hajzl. Nevím, předtsvauju si chlapa, démona, ducha, smrt jako někoho, kdo má lidskou podobu. Nevím proč, ale vidím temnou zasněženou uličku a někoho zahaleného v plášti, co nakukuje do oken a vybírá si, komu dalšímu způsobí trápení.
Tak nějak to čtenáři šrotuje v hlavě (nebo alespoň mě). A říkáš hm, hm. Dobrý. Víc než dobrý. A pak tam nakonec jebneš takovou bombu jako: "Právě se na tebe koukám!" Chceš mě zabít?! :D Ne vážně, na mě takový ty koncový bomby působí nejvíc. Člověku naskočí husí kůže, i když je třicet stupňů *mám husinu i teď, do háje* a prostě nevíš. Člověk je tak nějak zmatenej a trochu vystrašenej. Z poslední týden je tohle třetí případ koncové bomby. Jednou jsem tu knížku musela zavřít, protože jsem se fakt bála, podruhé jsem to zvládla, ale stejně jsem to musela číst několikrát dokola, abych si byla jistá, že to tam fakt JE. A teď ty. Taky jsem to musela přečíst několikrát a až pak přemýšlet. Ale jakože klobouk dolů, fakt skvělý, a slovo skvělý je moc málo skvělý na to, jak moc skvělý to cítím. Jedenáct z deseti bodů!

3 Lory Lory | Web | 25. července 2015 v 19:04 | Reagovat

Tak tedy za prvé musím říci, že se jedná o skutečně vydařený experiment a zadruhé pak to, že sice nevím, jaké emoce si zamýšlela vyvolat, každopádně u mě se ti to s některými povedlo. Nádherně popsaná atmosféra, až mám pocit, že se do místnosti, v níž sedím, přesídlil chlad. Dostala jsem strach, že mě někdo sleduje a donutilo mě to o dost věcech popřemýšlet - za což ti děkuji.
Skvěle odvedená práce! :)
_______________________________
Za tuto zkopírovanou část se upřímně omlouvám, ale je to důležité - proto prosím přečtěte si tento článek a případně si mne přepište http://lory-universe.blog.cz/1507/tichy-odpor
Děkuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

"Writers are the exorcists of their own demons."
- Mario Vargas Llosa